Včera jsme přejížděli z městečka Nelson do národního parku Banff, byl to poslední dlouhý přesun, odteď se budeme pohybovat jen v okolí národních parků jako jsou Banff, Jasper nebo Yoho, je tu krásná příroda, hodně jezer, lesů a divoké zvěře. Krátce popíši, jak takový přesun asi probíhá.
Máme před sebou 500km, což je tak na sedm hodin jízdy. Vyjíždíme ráno, hned jak se vzbudíme. Je opět slunečný den, počasí se vydařilo, ale to pořád, ono ještě za tu dobu, co tu jsem, nepršelo. Dnes bychom mohli poprvé dojet na cílové místo brzy, zatím jsme vždy dojeli až někdy kolem desáté večer, ale teď bychom mohli dojet už odpoledne a trochu si projít Banff. Ale to jsme ještě nevěděli, že nakonec nebudeme kromě snídaně mít žádné jídlo a do hostelu přijedeme o půlnoci.
Ještě než odjedeme z Nelson, stavujeme se v obchodě pro něco k snídani, nakonec vyházíme s balením šesti muffinů a čokoládovým mlékem. Abychom se mohli nasnídat, musíme najít také nějaké vhodné místo, nakonec sjíždíme z dálnice do lesa a končíme pod cedulí shooting area. Snídaně byla dobrá a vydatná, myslím, že ani nebudu obědvat. Ale to jsme ještě nevěděli, že nakonec nebudeme kromě snídaně mít žádné jídlo a do hostelu přijedeme o půlnoci.
Dále cesta probíhá běžně, s občasnými zastávkami u jezer a na view points, kde se dobře fotí. Bez oběda jsem skutečně vydržel a delší zastávku máme ve termálních pramenech Lussier Hot Spring u jezera Whiteswan Lake. Není to žádná komerce, ale pravá wilderness. Ze skály vytéká horký pramen do kamenného jezírka, kde je teplota vody 43°C, odtud teče do dalšího jezírka, kde se mísí s vodou z Lussier River, takže tam je voda o něco chladnější, dále odtéká do řeky. Když se ohřejeme v horké vodě, hned skáčeme do ledové řeky za účelem zchlazení se, protože v takovém horku ležet v termálním jezírku není moc osvěžující. Času máme dost, takže tu zůstáváme celkem dlouho. Ale to jsme ještě nevěděli, že nakonec nebudeme kromě snídaně mít žádné jídlo a do hostelu přijedeme o půlnoci.
Je sedm a před sebou máme ještě tak dvě hodiny pomalé cesty, do hostelu bychom měli dojet po deváté. Nevíme, do kdy jsou na recepci, ale v těchto hostelech většinou do desíti, takže to stíháme. Projíždíme národním parkem Yoho, všude je nádherná krajina, z lesů kolem silnice vylézají srnky, srnci a já nestíhám fotit... Ale to si takhle jednou koukám do mapy a vidím, že jsme přejeli časové pásmo. Z Pacific Time (-8:00 UTC) jsme se přesunuli do Mountain Time (-7:00 UTC). Teď už není jisté, zda bychom se stihli ubytovat, takže pro jistotu se otec snaží dovolat na recepci. Vybitý mobil. Po synchronizaci s notebookem se z něj dá volat. Asi páté číslo, které máme, někdo zvedl. Vše domluveno, počkají na nás. Ale večeři už nestíháme. Už tušíme, že nakonec nebudeme kromě snídaně mít žádné jídlo a do hostelu přijedeme skoro o půlnoci.
Po jedenácté hodině místního času dostáváme klíče od pokoje, máme shared room, tj. nejsme tam sami, a protože nechceme budit, tak tam zatím nejdeme. Trochu jsme si to venku prošli a zjistili, že k jídlu už nic jiného neseženeme, než alespoň sušenku z automatu. Do pokoje se dostáváme o půlnoci.
A toto byla story o tom, jak jsme kromě snídaně neměli žádné jídlo a do hostelu jsme přijeli o půlnoci.
